Požáry: 1620 (vypálení žoldnéřským oddílem), 1749,1752,1825,1874 (Hradčany).
Ves původně patřila pražské kapitule, od níž ji koupil své neteři,choti Beneše z Vartemberka, její strýc – kapitulní děkan, 1360-81 Henslin z Turgova, 1388 Markvart z Vartemberka,1413-1426 Jan Ohništko z Ohnišťan ( ve spolku s Mikšem z Úlibic), 1427 poručníci jeho dcery Anežky Kuneš z Křičova a Slavoj Boharynka z Chotělic, 1437 Jan Ohništko ml., od 1456 Sezima z Doupova, 1460 Bořek či Boček (zeman neznáméhorodu), potom p.Nový Bydžov,1496-1544 Hašek Zvířetický z Vartemberka, od 1544 jeho syn Zdislav z Vartemberka, potom do 1555 jeho manželka Lidmila z Pacova, 1555-58 opět Zdislav, 1558-78 Sabina Zilvárová z Vřesovic a na Vlčicích, 1578-1579 její manžel Kryštof Zilvár ze Silberštejna (již dříve jako spoludržitel), od 1579 syn Jan Zilvár, 1581-1604 jeho sestra Kateřina Loková z Pilníkova, 1604-1610 její sestra Betrix Lobkovská ze Silberštejna, 1610 – konfiskace 1622 její strýc Jan Zilvár z Pilníkova a na Žirči, 1622-29 Marie Magdalena Trčková z Lípy, 1629-1634 Albrecht z Valdštejna (přikoupil p.Skřivany, Starý Bydžov, Sloupno), 1634-48 Jan Gordon, 1648-51 jeho sestry, 1651-1810 Colloredové: 1651 Rudolf, potom jeho synovec Ludvík, potom Kamil, pak František de Paula, do 1810 jen Nepomucký Maria, 1810-13 Karel z Rey, 1813-34 Colloredové, od 1895 Čížkové ze Smidajchu, 1924 pozenková reforma.
VÁLKY LVA SEVERU - v knize je pojednáno o reáliích třicetileté války mj. souvisejících s naší obcí - značný prostor je věnován Albrechtovi z Valdštejna jako frýdlanskému vévodovi (zároveň vlastníkovi rozsáhlého územního celku, jehož byly Smidary součástí) i jeho roli v boji proti švédskému králi jménem Gustav II. Adolf, jehož mocenské záměry ovlivnily dění ve střední Evropě na mnoho let.
( na místě vnějšího zámku, při Cidlině, východně od kostela) – je snad doložena spolu se dvorem roku 1413. Jan Ohništko byl zprvu přívržencem husitů, později se však stal jejich odpůrcem, a proto Žižkovo vojsko roku 1424 Smidary vypálilo. Tvrz zřejmě zanikla, neboť v roce 1427 se uvádí jen dvůr. Znovu je o tvrzi zmínka až roku 1544. Po roce 1558, kdy Smidary koupila Sabina Zilvárová z Vřesovic, byla tvrz nově vystavěna. V roce 1581 se popisuje tvrz, která je v „v svém obzvláštním zavření v místě veselém na díle od kamene a něco ode dřeva dobře vystavena“, ve tvrzi bylo nemálo podzemních sklepů pro vína a další zboží a rovněž pokojů a komor. Za třicetileté války Smidary přestaly být sídlem vrchnosti a pobývali zde jen vrchnostenští úředníci. Stará tvrz s velkými sklepy, jinak ale vesměs dřevěná, byla v letech 1810-13 nákladem Karla z Rey nahrazena prostým zděným zámkem. V utilitární empírové podobě byl zámek obnoven po požáru z roku 1825 nákladem Roziny Colloredové, rozené Hartmanové z Klarštejna a jejího bratra Prokopa Jana Hartmana z Klarštejna. V roce 1927 byl zámek necitlivě adaptován na školu, zadní hospodářská budova byla zbořena a zrušený hospodářský dvůr byl vyjma severní budovy zbořen a na jeho místě vyrostla vilková čtvrť. V roce 1990 byly vybudovány velmi rušivé přístavby zámku. Jihovýchodně od zámku stojí starý vodní mlýn Podhrad.
Ve 2. polovině 14. století děkanát Nový Bydžov, arcijáhenství Hradec Králové, fara je doložena roku 1332. Roku 1622 byl dosazen první katolický farář, od roku 1642 byla fara neobsazena a roku 1650 patřilo celé Emisarsko k panstvím s největším počtem nekatolíků (ještě v roce 1675 jich bylo 54). Roku 1713 farní kostel sv.Stanislava mučedníka, škola.
Železnice: 1870 Velký Osek – Chlumec nad Cidlinou – Nový Bydžov – Smidary – Ostroměř. 1881-1976 (Smidary – Vysoké Veselí).
V 1. polovině 18. století byly Smidary nevelkým vrchnostenským střediskem se dvěma panskými mlýny, dvorem. Vinopalnou, koželužnou a hliništěm. V roce 1836 vybudoval M.Wagner malý cukrovar, který byl v roce 1846 zrušen. Asi v roce 1900 byl zrušen pivovar. V roce 1907 byla založena textilní továrna. V roce 1920 vznikla přádelna firmy Bruna z Plavů, od roku 1958 je součástí podniku Tiba Dvůr Králové na Labem.
Smidary, (Meziříčí), Medříč – 0,5 km SV od Smidar, na levé straně nivy Cidliny, zaniklá středověká ves. (Tvrz) pocházela jistě ze 14. století (1371 Domorad z Meziříčí), prvně je i se dvorem zmíněna roku 1488, kdy ji od Kuneše Herynka z Meziříčí získal Jiří Vlaštěk z Voděrad. Před rokem 1496 byla s pustou vsí přikoupena ke Smidarům. Po roce 1544 byla ves i tvrz trvale pustá. Tvrz zanikla jednak v důsledku připojení ke smidarskému statku, jednak zřejm i vlivem povodní, které způsobily opuštění vsi. Dodnes se zachoval jen mlýn, který nese zkomolené jméno Medříč.
