Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Živé obce

Navigace

Obsah

 erb

Historie Smidar

  1. Privilegia
  2. Katastrofy
  3. Feudální sídla              
  4. Tvrz
  5. Radnice a městské stavby
  6. Kostely
  7. Komunikace
  8. Různé
  9. Urbanistický vývoj
  10. Aglomerace

 

1. Privilegia

1562 Ferdinand I. na žádost Sabiny Zilvárové z Vřesovic povýšil ves na městečko a dal mu znak. 1633 Albrecht z Valdštejna potvrdil Smidarům staré výsady a  přidal nový výroční trh na dobu, kdy okolní města trhy nepořádala. 1653 Rudolf Colloredo z Wallsee potvrdil privilegia. 1707 Marie Antonie Montecuccoli, rozená Colloredová, potvrdila privilegia. 1739 Kamil Colloredo z Wallsee potvrdil privilegia a upravil robotní povinnosti. Do 1765 hrdelní soud III.tř.

 

2. Katastrofy

Požáry: 1620 (vypálení žoldnéřským oddílem), 1749,1752,1825,1874 (Hradčany).

3. Feudální sídla

Ves původně patřila pražské kapitule, od níž ji koupil své neteři,choti Beneše z Vartemberka, její strýc – kapitulní děkan, 1360-81 Henslin z Turgova, 1388 Markvart z Vartemberka,1413-1426 Jan Ohništko z Ohnišťan ( ve spolku s Mikšem z Úlibic), 1427 poručníci jeho dcery Anežky Kuneš z Křičova a Slavoj Boharynka z Chotělic, 1437 Jan Ohništko ml., od 1456  Sezima z Doupova, 1460 Bořek či Boček (zeman neznáméhorodu), potom p.Nový Bydžov,1496-1544 Hašek Zvířetický z Vartemberka, od 1544 jeho syn Zdislav z Vartemberka, potom do 1555 jeho manželka Lidmila z Pacova, 1555-58 opět Zdislav, 1558-78 Sabina Zilvárová z Vřesovic a na Vlčicích, 1578-1579 její manžel Kryštof Zilvár ze Silberštejna (již dříve jako spoludržitel), od 1579 syn Jan Zilvár, 1581-1604 jeho sestra Kateřina Loková z Pilníkova, 1604-1610 její sestra Betrix Lobkovská ze  Silberštejna, 1610 – konfiskace 1622 její strýc Jan Zilvár z Pilníkova a  na Žirči, 1622-29 Marie Magdalena Trčková z Lípy, 1629-1634 Albrecht z Valdštejna (přikoupil p.Skřivany, Starý Bydžov, Sloupno), 1634-48 Jan Gordon, 1648-51 jeho sestry, 1651-1810 Colloredové: 1651 Rudolf, potom jeho synovec Ludvík, potom Kamil, pak František de Paula, do 1810 jen Nepomucký Maria, 1810-13 Karel z Rey, 1813-34 Colloredové, od 1895  Čížkové ze Smidajchu, 1924 pozenková reforma.

4. Tvrz

( na místě vnějšího zámku, při Cidlině, východně od kostela) – je snad doložena spolu se dvorem roku 1413. Jan Ohništko byl zprvu přívržencem husitů, později se však stal jejich odpůrcem, a proto Žižkovo vojsko roku 1424 Smidary vypálilo. Tvrz zřejmě zanikla, neboť v roce 1427 se uvádí jen dvůr. Znovu je o tvrzi zmínka až roku 1544. Po roce 1558, kdy Smidary koupila Sabina Zilvárová z Vřesovic, byla tvrz nově vystavěna. V roce 1581 se popisuje tvrz, která je v „v svém obzvláštním zavření v místě veselém na díle od kamene a něco ode dřeva dobře vystavena“, ve tvrzi bylo nemálo podzemních sklepů pro vína a další zboží a rovněž pokojů a komor. Za třicetileté války Smidary přestaly být sídlem vrchnosti a pobývali zde jen vrchnostenští úředníci. Stará tvrz s velkými sklepy, jinak ale vesměs dřevěná, byla v letech 1810-13 nákladem Karla z Rey nahrazena prostým zděným zámkem. V utilitární empírové podobě byl zámek obnoven po požáru z roku 1825  nákladem Roziny Colloredové, rozené Hartmanové z Klarštejna a jejího bratra Prokopa Jana Hartmana z Klarštejna. V roce 1927 byl zámek necitlivě adaptován na školu, zadní hospodářská budova byla zbořena a zrušený hospodářský dvůr byl vyjma severní budovy zbořen a na jeho místě vyrostla vilková čtvrť. V roce 1990 byly vybudovány velmi rušivé přístavby zámku. Jihovýchodně od zámku stojí starý vodní mlýn Podhrad.

 

5. Radnice a městské stavby

Radnice (uprostřed západní strany hlavní ulice) –empírová, z roku 1826, z doby obnovy městečka po požáru z roku 1825, později byla upravována. Sokolovna - postavena v letech 1936-37 (projekt František Zejdl, realizace firma Byška a firma Curych z NovéhoBydžova).

 

6. Kostely

Ve 2. polovině 14. století děkanát Nový Bydžov, arcijáhenství Hradec Králové, fara je doložena roku 1332. Roku 1622 byl dosazen první katolický farář, od roku 1642 byla fara neobsazena a roku 1650 patřilo celé Emisarsko k panstvím s největším počtem nekatolíků (ještě v roce 1675 jich bylo 54). Roku 1713 farní kostel sv.Stanislava mučedníka, škola.

Kostel sv. Stanislava ( původní patrocinium není známo, od třicetileté války byl zasvěcen sv. Stanislavu, hlavnímu polskému světci, neboť zde v té době kvůli nedostatku českých katolických kněží působili polští duchovní) – starý dřevěný kostel s dřevěnou zvonicí, nepochybně několikrát přestavovaný, vyhořel roku 1749 a byl nahrazen arokní novostavbou s věží. Nový, poměrně velký kostel se západní věží byl budován ve dvou etapách, neboť již roku 1752 znovu vyhořel. Dokončen byl roku 1769. Celkem prostý kostel je blízký tvorbě Františka Kerbera, zvláště v interiéru, jako polír je zde však uváděn knížecí černínský stavitel Jiří Jirsák z Dymokur a tesař J. Kubálek ze Svídnice u  Dymokur.Stěny uvnitř jsou členěny mohutnými polopilíři se sdruženými pilastry, presbytář je sklenut plackou, triumfální oblouk je půlkruhový. V lodi jsou dvě pole valené klenby s výsečemi do pasů, v západní části lodi stojí konvexně prohnutá kruchta na dvou sloupech. Na klenbě presbytáře je freska Nejsvětější Trojice, hlavní oltář a čtyři boční oltáře mají malovanou iluzivní architekturu z doby kolem roku 1770, vše asi od Václava Kramolína. Věž kostela, kterou původně završovala barokní cibule s lucernou,byla v 19. století novorenesanční přestavěna a  ukončena vysokou stanovou střechou. Věž byla v 70. letech 20. století opravena.
Fara – pozdně barokní jednopatrová obdélná budova z roku 1795, postavená dle plánů arch. Zobla z Prahy. Později byla upravena. Před farou stojí socha sv. Jana Nepomuského z roku 1750 od J.Fejla, která původně stávala v Kostelní ulici.
Mariánský sloup ( uprostřed horního náměstí) - původně barokní z roku 1718. Roku 1863 byl přeložen (původně stál na začátku hlavní ulice ke kostelu) a doplněn nižšími sloupy se sochami sv. Josefa, Anny, Václava a Ignáce z Loyoly. V roce 1922 byl sloup poškozen vichřicí, mariánská socha se rozbila a obec usilovala o likvidaci nebo přemístění sloupu. V roce 1926 byl sloup opraven a doplněn novou hlavicí výrazně rustikální sochou Panny Marie od nejmenovaného místního sochaře. V letech 1993 a 1995 byl sloup restaurován a doplněn.

7. Komunikace

Železnice: 1870 Velký Osek – Chlumec nad Cidlinou – Nový Bydžov – Smidary – Ostroměř. 1881-1976 (Smidary – Vysoké Veselí).

8. Různé

V 1. polovině 18. století byly Smidary nevelkým vrchnostenským střediskem se dvěma panskými mlýny, dvorem. Vinopalnou, koželužnou a  hliništěm. V roce 1836 vybudoval M.Wagner malý cukrovar, který byl v roce 1846 zrušen. Asi v roce 1900 byl zrušen pivovar. V roce 1907 byla založena textilní továrna. V roce 1920 vznikla přádelna firmy Bruna z Plavů, od roku 1958 je součástí podniku Tiba Dvůr Králové na Labem.

20. léta: strojní tkalcovna, výroba krému na boty, 2 mlýny, pila, cihelna, záložna, stavební družstvo
80. léta: středisko osídlení místního významu – průmysl textilní (výroba bavlněných vláken), konfekční (výroba ložního prádla), místní průmysl, jednotné zemědělské družstvo, obvodní zdravotní středisko.

 
9. Urbanistický vývoj

 

10. Aglomerace

Smidary, (Meziříčí), Medříč – 0,5 km SV od Smidar, na levé straně nivy Cidliny, zaniklá středověká ves. (Tvrz) pocházela jistě ze 14.  století (1371 Domorad z Meziříčí), prvně je i se dvorem zmíněna roku 1488, kdy ji od Kuneše Herynka z Meziříčí získal Jiří Vlaštěk z Voděrad. Před rokem 1496 byla s pustou vsí přikoupena ke Smidarům. Po roce 1544  byla ves i tvrz trvale pustá. Tvrz zanikla jednak v důsledku připojení ke smidarskému statku, jednak zřejm i vlivem povodní, které způsobily opuštění vsi. Dodnes se zachoval jen mlýn, který nese zkomolené jméno Medříč.